Reportáž ze semináře

Reportáž ze semináře

An Introduction to the History and Technology of Wooden Musical Instruments

Ve dnech 12. - 15. dubna 2016 se uskutečnil v Amsterdamu seminář k historii a technologii hudebních nástrojů vyrobených ze dřeva. Seminář sestával z kombinace přednáškových bloků s praktickými cvičeními v dílnách hostící instituce - Rijksmuseum (www.rijksmuseum.nl). Školení bylo zastřešeno projektem Woodmusick (http://woodmusick.org/) a financováno institucí COST (http://www.cost.eu/).

Součástí programu byla i úvodní prohlídka restaurátorských a konzervátorských dílen muzea, fotolaboratoře a expozice hudebních nástrojů. 

Restaurátorské dílny Rijksmuseum.

 

Následující přednáškový program sestával z následujících příspěvků předních evropských odborníků v oblasti organologie, stavby hudebních nástrojů a restaurování a konzervování hudebních nástrojů.

 

  • Renato Meucci: Musical organology: sources, research methods and approaches

Renato Meucci je jedním z předních italských organologů. Studoval hru na kytaru na konzervatořích v Římě a Miláně, ale také klasickou filologii na římské univerzitě. Po několika letech aktivního orchestrálního účinkování se začal věnovat problematice hudebněhistorické se zaměřením na ikonografii, archeologii a organologii. Přednášel na univerzitách v Parmě a Milánu a na konzervatořích v Perugii a Novaře. Meucci je autorem řady odborných studií, ale také publikace Strumentaio. Il costruttore di strumenti nella tradizione occidentale (Venezia, Marsilio, 2008; 2. vyd. 2010). 

Ve svém příspěvku se Meucci zabýval obecnými otázkami definice oboru organologie a také základními tezemi týkajícími se výzkumu historických hudebních nástrojů. Zdůraznil problematiku nejednotné terminologie historické (odkazy na organologické prameny), ale i současné (vznikající v souvislosti s překlady odborných publikací). Meucci vyzdvihl nutnost (zejména při práci s historickou literaturou) zabývat se etymologií názvů hudebních nástrojů, neboť některá označení, která dnes chápeme jako špatná, jsou pouze odrazem dobové zažité terminologie.Součástí přednášky byl i exkurz do oblasti restaurátorské etiky - Meucci se shodně s dnešním převažujícím názorem domnívá, že dochované historické nástroje nelze vnímat jako nástroje ryze "původní", neboť svým dlouholetým životem prošly určitými fyziologickými změnami. Interpretace staré hudby na originální historické nástroje se tedy jeví jako nevhodná. Světoví odborníci se dnes shodují v názoru, že vhodnějším řešením pro provozování historicky poučené interpretace je využití novodobých kopií nástrojů postavených na základě detailního průzkumu historických originálů. 

 

  • Thierry Maniguet: History and technology of wind musical instruments

Thierry Maniguet působí jako konzervátor při Museé de la Musique v Paříži. Ve svém přednášce se věnoval zejména problematice akustiky dřevěných dechových nástrojů. Jako vynikající zdroj informací k této problematice doporučil renomovanou publikace Anthonyho Bainese The Oxford Companion to the Musical Instruments

  • Jan Bouterse: Principles of wind instrument-making

Jan Bouterse

Jan Bouterse je renomovaný nizozemský výrobce historických dřevěných dechových nástrojů. Kromě toho je autorem publikace Dutch woodwind instruments and their makers,1660-1760 (2005) a řady odborných studií, ve kterých se věnoval historii výroby dřevěných dechových nástrojů. Kopie historických nástrojů staví Bouterse na základě vědomostí získaných průzkumem dochovaných originálů a srovnáním s dobovými ikonografickými prameny. Více o něm se můžete dočíst na internetových stránkách: http://www.mcjbouterse.nl/.

Ve své přednášce se Bouterse věnoval různým problematickým aspektům stavby kopií historických dřevěných dechových nástrojů, zejména otázce vrtání, použitého materiálu, soustružení, použitých technik atd. Detailní postup výroby popsal na svých internetových stránkách a doplnil je i cennou fotodokumentací průběhu prací: http://mcjbouterse.nl/draaienblokfluitvoetje.htm.

 

  • Gabriele Rossi Rognoni: History and technology of bowed and plucked string instruments

Gabriele Rossi Rognoni působí jako kurátor hudební sbírky na Royal College of Music v Londýně. V minulosti přednášel hudební historii, organologii, muzikologii a hudební analýzu na univerzitě ve Florencii, kde zároveň působil jako kurátor sbírky hudebních nástrojů Galleria dell’Accademia. Rossi Rognoni je zároveň viceprezident CIMCIM (Comité International des Musées et Collections d’Instruments et de Musique, http://network.icom.museum/cimcim/) a člen předních organologických institucí - mj. American Musical Instrument Society a Galpin Society. Je autorem řady odborných studií, ve kterých se zaměřuje především na problematiku hudebně organologickou, ať už se to týká výzkumu historických hudebních nástrojů, organologické ikonografie či otázek nových metod výzkumu historických hudebních nástrojů. Kompletní bibliografii autora lze nalézt zde: http://rcm.academia.edu/GabrieleRossiRognoni.

Ve svém příspěvku se Rossi Rognoni věnoval historii a technologii strunných nástrojů, a to jak smyčcových, tak drnkacích. V rámci svého příspěvku upozornil na nebezpečí generalizace při výzkumu historických nástrojů  - tato problematika se týká například skupiny loutnových nástrojů, tedy renesančních předmětů, které se dochovaly do dnešní doby v jen velmi mizivém počtu. Na základě těchto dochovaných originálů nelze vyvozovat obecné závěry, neboť se dochovaly především nástroje esteticky provedené či vyrobené z drahých materiálů - tyto vnější aspekty jim zaručily zachování pro budoucnost. Na základě jejich výzkumu však nelze posuzovat dobovou běžnou produkci, která nám tak zůstává do velké míry utajena. Některé aspekty stavby historických hudebních nástrojů je tak možné odvozovat pouze ze sekundárních pramenů. Velkou pomoc v tomto ohledu skýtá ikonografie. 

 

  • Christina Linsenmeyer: Principles of bowed and plucked string instrument-making

Christina Linsenmeyer je postdoktorandka univerzity v Helsinkách (University of the Arts Helsinki, Sibelius Academy). V minulosti působila jako kurátorka sbírky hudebních nástrojů ve Phoenixu. Zároveň je aktivní houslařka. Ve své přednášce se věnovala různým problematikám stavby strunných smyčcových nástrojů, a to především z pohledu historických technologií houslařského řemesla. V dochované ikonografii jsou zaznamenány různé podoby historických nástrojů a také mnohdy dílny výrobců hudebních nástrojů, nicméně přesné otázky stavby těchto nástrojů ikonografie neosvětluje. Proto je nutné detailní studium konkrétních historických exemplářů. Christina Linsenmeyer spolupracovala jako houslařka s Françoisem Denisem, který se rovněž věnuje problematice stavby strunných smyčcových nástrojů. Historičtí výrobci nepoužívali pro své nástroje běžné konrkétní míry, ale své modely vypracovavávali na základě číselných proporcí. Právě Denis vysvětluje princip proporcí při nákresu nástroje Giuseppe Guarneriho (http://www.traitedelutherie.com/). V současné době se Linsenmayer věnuje svému projektu estetických ideálů strunných smyčcových nástrojů. Její kompletní bibliografii lze nalézt zde: https://uniarts.academia.edu/ChristinaLinsenmeyer. Autorka upozornila také na muzeum ve Füssenu, které se  přímo věnuje historii stavby hudebních nástrojů (http://www.fuessen.de/en/romantic-soul/the-fuessen-heritage-museum.html). 


  • Kerstin Schwarz: Principles of stringed keyboard instrument-making
  • Giovanni Paolo Di Stefano: History and technology of keyboard instruments

Kerstin Schwarz

 

Přednášková sekce byla vždy každé odpoledne doplněna blokem praktických cvičení v restaurátorských dílnách Rijksmuseum. Účastníci semináře se tak mohli seznámit s nejnovějšími technologiemi a vybavením potřebným pro restaurování. Důležitým prvkem celého semináře byla diskuze odborníků různých úrovní - tedy organologů, výrobců hudebních nástrojů a konzervátorů/restaurátorů o otázkách restaurátorské etiky, přístupu k historickým nástrojům apod.